Možná přemýšlíš o tom, co nyní bude. Možná už nevěříš, že někdy bude lépe. Aktuální čas a tato doba dopadá již téměř na všechny. I ti dlouho stále pozitivní lidé již začínají ztrácet sílu, světlo okolo sebe.
Chybí nám kontakt, chybí nám společnost, naše zájmy, aktivity, cestování. Nemůžeme si dojít do restaurace na večeři, nemůžeme odjet na hory a ubytovat se v hotelu. I mne to velmi chybí.
To všechno jsme léta měli kdykoli k dispozici.
Uvědomovali jsme si to vše dostatečně? Byli jsme vědomi toho, že můžeme dělat kdykoli, cokoli?
Nejlépe si to uvědomíš, když ti to vezmou.
Jako ve vztahu si uvědomíš hodnotu partnera, až když odchází. Když je už mnohdy pozdě.
Bereme věci jako samozřejmost. Věříme, že toto takto funguje a bude tak fungovat i dále. Nyní si nejsme jisti v ničem. Připadáme si, jako na tenkém ledu, na velké kře, která se může kdykoli nahnout a nás stáhnout do vody.
Teď to není. Je to jinak. Je to zvláštní. Je to svazující. I já sama to nyní silně cítím. Přemýšlela jsem, co budu dělat? Co je nejlepší? Svobodně mohu dýchat v přírodě. Kde vypnu hlavu a naslouchám jejímu tichu a zároveň velké síle.
Příroda, matka zem, ví, že zas bude lépe. Dodá nám chybějící energii, kterou spousta z nás nyní potřebuje. Mnozí se nedívají okolo. Dívej se, začíná jaro, je na co se těšit. Co ti může udělat radost?
CO NÁM TOTO VŠE NYNÍ CHCE ŘÍCI?
Možná řešíš sebe, svou osobu a vztah k okolí, k ostatním. Proč tu jsi? Působí silné energie předchozího úplňku. Možná již ztrácíš sílu, radost, nadšení, důvěru.
Věř bude líp. Jen je nyní zas VHODNÝ ČAS STÁHNOUT SE DO SEBE. Být tu hlavně pro sebe. Připomenout si, že ty jsi ten nejdůležitější.
Vzpomínám si na minulý rok. Lidé byli doma, dodržovali nařízení. A nyní, po roce, je to jiné. Ano. Již to vidíme jinak. Před rokem bychom si nepomysleli, že to bude trvat tak dlouho. A nyní? Věříme ještě vůbec, že se to někdy zlepší? Takové jsou energie okolo nás.
Kdy zas budeme moct dělat vše, na co jsme byli vždy zvyklí? Ta chvíli brzy přijde, ano, zas to bude možné, brzy, neztrácej důvěru a sílu.
Dříve jsme měli tolik aktivit, práce, děti, koníčky, nákupy, úklid, vaření, ale nebyl čas jen na sebe. Zastavit se, strávit chvíli doma a jen tak nic nedělat nebo naslouchat, co si vlastně sami pro sebe přejeme.
Opět nastal čas načerpat sílu, svou vnitřní sílu, v klidu, v bezpečí svého středu, svého srdce, sama se sebou, s tím nejcennějším.
Začni třeba zase doma dělat aktivity, které jsi dělal možná naposled v dětství. Můžeš malovat, tvořit, číst knihy, ruční práce, můžeš si hrát s dětmi, tvořit s nimi, vyprávět jim o sobě, rodině, příběhy, které jim ukážou jejich kořeny.
Zkus chvíli jen tak být. Zkus si představit, že tu jsi jen ty a okolo velká síla vesmíru, galaxií.
Patříš sem, jsi tu přesně na svém místě, jsi důležitý. Máš tu svůj úkol.
Tak jako potřebujeme společnost, tak potřebujeme i chvíli samotu. V tom tichu uslyšíme to nejdůležitější, co nikde nevyčteme, co nám nikdo neřekne. Uvědomíme si své hodnoty, své hranice, pochopíme, kdo je pro nás důležité. A možná i ucítíme, pro koho jsme důležití my.
Mou vášní jsou dávné příběhy, mým darem je cestování v čase. Vše jsem propojila a stala se průvodkyní minulými životy. Propojuji s jedinečnou esencí duše, jejími dary, pomáhám otevřít její plný potenciál.
