Zamysli se nad tím, kolik máš okolo sebe bytostí, které ti jsou blízké. Mnohdy blíž, než členové vlastní rodiny. Mohou být podobného věku, mohou být věkem daleko od tebe. Žijí ve tvé blízkosti nebo daleko od tebe? Je to jedno, že? Důležitá je ta silná vazba, pouto, které vás spojuje.
Cítíš tu vděčnost? Cítíš to napojení?
Všechny bytosti okolo sebe již dávno znáš. Prožily jste si již mnoho společného.
Znám ženy, které se jednoho dne potkaly. Nebyla to náhoda. A od té doby přesně věděly, jak hluboko se znají.
V hloubi srdce to cítily.
Rozum nechápal, ale ony věděly. Měly společné zájmy, tančily a tvořily, jako kdysi dávno v kruhu okolo ohně, společně tančily, povídaly, tvořily.
Jednoho dne se znovu setkaly. Již byly opět propojeny. Navázaly a pokračovaly. Mají tu další úkoly, další zkoušky, další zkušenosti před sebou.
Je to i tvůj příběh? Zažila jsi něco podobného?
Mnoho žen si nyní začíná opět rozpomínat na tyto své zkušenosti. Opět se vracíme ke skutečným hodnotám, k důvěře, naslouchání. Jen tak být.
Rozpomínáme se na tradice, rituály, které máme hluboko v srdci uloženy. Začínáme naslouchat svému přirozenému rytmu, začínáme se ladit na rytmus přírody, lunu a její cyklus. Vše má svůj řád, hluboký, neustále opakující se koloběh. Opět cítíme matku zem a naše společné pouto.
Kdysi jsi to hluboko v sobě cítila, byla s tím také propojena. Cítíš to? Je to neuvěřitelné, silné a přesto prosté.
Pokud se ale právě cítíš sama a nemáš okolo sebe ženy, sestry, přítelkyně, zkus zavřít oči a napojit se na svou dávnou minulost.
Zkus se rozpomenout na ty časy, kdy jsi toto prožívala. Tvé sestry, přítelkyně, kněžky, bohyně jsou zde.
Možná že o nich nevíš, nevidíš je, ale jsou. Mohou být velmi blízko, mohou být daleko.
Začni sama plynout, jen tak být, tvořit, ladit se na sebe a na matku zem. Začni dělat, co ti vyvolá radost.
Kdy necháš sebe a vše okolo jen tak plynout?
Při tom všem se z hloubi srdce zkus s nimi propojit, spojit do kruhu, okolo ohně, v hluboké přírodě, kde není nic, jen vy.
Najednou nejsi sama. Najednou ti nic nechybí. Najednou máš zas svou sílu a energii. Jsi zas tou bohyní, kněžkou, vílou. Nyní zvládneš vše.
22. únor je dnem sesterství, přátelství.
Můžeme ho nazvat i dnem zamyšlení, vzpomínkovým dnem.
Ponoř se do svých vzpomínek z dětství. Jsou to vzpomínky hlubokých a silných zážitků s tvými kamarádkami, přítelkyněmi? Jak silnou vazbu jste k sobě cítily? Jak silné tam bylo mezi vámi pouto? Co byste jedna pro druhou udělaly? Tyto ženy byly ty stejné ženy, se kterými jsi kdysi stála v kruhu. Stačilo se podívat do očí a slova nebyla potřeba.
Rozpomeň se na své dávné vzpomínky. Vše si to pamatuješ. Hodně si toho prožila a ještě hodně prožiješ.
Může se ti stát, že vezmeš do ruky štětec, pastel a začneš malovat. Něco magického vede tvou ruku. Pod rukama tvoříš obraz. Ten obraz je skvělý, plný barev nebo jemný, zajímavý, velmi podařený.
Nebo si bereš raději přízi, vlnu a tvoříš? Pod rukama vznikají originální výrobky, které nesou tvou esenci.
Můžeš tančit, něco vede tvůj pohyb, vznášíš se, pluješ ve vzduchu. Tělo se pohybuje jako ve vlnách, tělo zpívá píseň, kterou ostatní vidí, neslyší.
Mnohdy je nám smutno, že nemáme okolo sebe přítelkyně, že nemáme čas se s nimi sejít, propojit. Možná nemáme žádné, kterým bychom se svěřili.
Zkus zavřít oči a naladit se, představit si všechny ty ženy, které jsou s tebou již dávno energeticky propojeny.
Jsi tu ty, jsou tu ony, v jednom velkém kruhu. Vše a nic. Světlo a tma. Radost a smích. Bolest i smutek. To vše k životu patří.
Nikdy nebudeš sama.
Mou vášní jsou dávné příběhy, mým darem je cestování v čase. Vše jsem propojila a stala se průvodkyní minulými životy. Propojuji s jedinečnou esencí duše, jejími dary, pomáhám otevřít její plný potenciál.
