Od malička jsem ráda cestovala. Nebylo to ale jen to cestování, jaké si většina hned představí. Já zavřela oči a rázem jsem byla kdekoli. Například, když jsem jako malá poslouchala vyprávění příběhů. Později, když jsem četla knihy. S rodinou jsme také často cestovali, a to už bylo doopravdy, v reálném čase a prostoru.
Miluji cestovat příběhy, cestovat pomocí knih, fotek, svých představ a fantazie, do budoucnosti nebo minulost, cestovat po Čechách i dál.
Kdysi jsem měla období, už jako dospělá, kdy jsem se pohybovala většinou jen v okolí domova a nejezdila jen tak sama dál, pokud jsem nemusela.
Nechtělo se mi samotné s malinkou dcerou. Možná jsem se něčeho bála. Možná neznámého? Také nemám moc dobrý orientační smysl a navigace by mne jistila. Občas se mi ale také stalo, že jsem se ocitla na konci světa, chyběl signál.
Asi to bylo zrovna období, kdy jsem chtěla mít vše pod kontrolou.
Občas cítíme strachy. A až po delší době je teprve uvidíme, pochopíme. Vše se děje z nějakého důvodu. Jen to v té chvíli nevidíme.
V naší zemi i ve světě je tolik krásných míst. Jsou lidé, kteří necestují, nic jim to neříká nebo nemohou. Jsou zas tací, kteří musí vyjet z města co nejčastěji, potřebuji jiný vzduch, svobodu, volnost. Jak to máš ty?
Postupem času, kdy přibývalo práce a stresu, dcera o trochu vyrostla, cítila jsem silněji volání dálek. Potřebovala jsem odjet z města, kamkoli u nás. Jen změnit vzduch, provětrat si hlavu, přijít na jiné myšlenky.
A tak jsem naplánovala volný víkend na horách s malou dcerou.
Jednoho dne, se ve mne něco změnilo.
Vyhlédla jsem si krásné místo, přečetla o něm pár zajímavostí, vybrala jsem termín a objednala hotel.
V ten moment jsem se začala nesmírně těšit.
Hned jsem měla lepší dny. Cítila jsem nadšení, zvědavost. Dny utíkaly, až nadešel den, kdy jsme vyjely.
Udělaly jsme si krásný den. Nešlo nám jen o to dojet do cíle, ale užít si i celou cestu.
Udělaly jsme pár zastávek po cestě, poznaly další kraje, lidi. Nikam jsme nespěchaly. Na plno jsme si to uzily.
Od té doby jezdíme často, alespoň na prodloužené víkendy po Čechách.
Jelikož jsem matka, která má rada vše pod kontrolou, měla jsem s sebou vše potřebné, i svačinu na cestu, i náhradní oblečení, deku, kdyby se náhodou změnilo počasí. Do auta se to přece vejde, proč tedy ne.
Ještě na tomto výletě jsem začala plánovat další naši cestu, aby byla brzy. To nadšení mě neopouštělo. Chtěla jsem si zas brzy znovu užít další dny na nových, neznámých místech.
A tak jsme jely sami dvě znovu. A poté znovu. Už jsem nepotřebovala znát cestu předem. Věděla jsem, že se dostaneme na místo a že poznáme i plno krásných míst cestou. Už jsem nepotřebovala vozit s sebou tolik věcí. Už jsem se nespoléhala jen na navigaci.
Do toho nám vstoupil rok 2020 a omezení svobody v mnoha ohledech. Omezení cestování a ubytování nebylo pro mne, a jistě i pro plno dalších, vůbec lehké.
Najednou jsme si uvědomily, co to znamená svoboda.
Věděla jsem, že to jednou pomine a zas vyjedeme.
A tak jsem se těšila, až znovu vyrazíme. Termín byl sice neznámý, ale to nevadilo. Vynahradíme si to.
Vše jednou pomine, nic nebude trvat věčně.
Ale také není nic jisté. Vše může být ze dne na den jinak.
Kdo dokáže přijímat změny, žije svobodnější život. Kdo je svázán stereotypem, jistotou, ten změny snáší mnohem hůř.
Rok 2020 nám hodně ukázal. Mnohým otevřel oči. Někteří změnili směr své cesty.
Pak přišel rok 2021. Vypadá to, že si ještě chvíli počkáme, než vyjedeme a někde se ubytujeme.
Jsou ale věci, které nám nikdo vzít nemůže.
- Můžeme začít plánovat, sice bez přesného termínu, ale můžeme.
- Můžeme také snít. Můžeme vzpomínat na zážitky, které jsme prožily.
- Můžeme zavřít oči a přenést se do oblíbeného místa, představit si, jak se tam cítíme, jak si to tam užíváme, znovu.
Já i dcera cestu autem, výlety milujeme. Užíváme si to. Obě jsme spokojené. Pro mne je to vlastně taková meditace.
Meditace může mít totiž různé podoby. I zdánlivě jednoduché, běžné věci a činnosti života.
Je to hodně silný, příjemný pocit, když nasedáme u domu do auta a vyjíždíme. Je to cesta za svobodou, neznámem, novými lidmi, zážitky.
To jsou přesně chvíle, kdy mohu svobodně dýchat, to jsem já. To je můj život.
A když se pak vracíme domů. Cítím hluboce, co pro mne domov znamená. Zas se těším, že se vracím, o trochu jiná, o něco bohatší.
Už se moc těšíme a netrpělivě čekáme, až zas budeme moci vyjet na pár dnů, ubytovat se, cítit čerstvý vzduch.
Do té doby si můžeme užít domova a tiše snít.
Život nám přináší různé změny, občas velmi silné,
abychom si konečně uvědomili důležité hodnoty.
Můžete to cítit podobně u jakýchkoli jiných aktivit, nemusí to být zrovna cestování.
Důležité je, věřit, že nic netrvá věčně. Jednou vše pomine. Důležitý je okamžik právě teď.
Sny nám nikdo nevezme. Ani radost z plánování. Můžete se těšit, co přijde.
Za pár let budeme vděční, za tuto náročnou dobu, protože nám v mnohém otevřela oči.
Mou vášní jsou dávné příběhy, mým darem je cestování v čase. Vše jsem propojila a stala se průvodkyní minulými životy. Propojuji s jedinečnou esencí duše, jejími dary, pomáhám otevřít její plný potenciál.
